O všem možném i nemožném...

Je to pár jednoduchých pravidel, který zjednodušují a nadlehčují standartní upjatý pohled na diety, jídelníčky, kalorie apod...

Jsem zastánce teorie, která je u většiny více než pravdivá - Dieta funguje jen po období, co ji striktně dodržuji. Jakmile se vrátím zpátky k normálu, všechny kilečka se dříve či později vrátí na místo, a co hůř, vezmou s sebou ještě pár kamarádíčků navrch...

Takže standartní jo-jo efekt, ať už ve velké nebo zanedbatelné míře. Špatně.

Ať se mi to líbí nebo ne, de facto jedinou opravdu funkční a spolehlivou dietou bude ta, kterou budu držet po zbytek svého života...

Celý život??? Takže to už se musím napořád omezit???

Sebetrýznění a utrpení? Ani omylem! Pár jednoduchých tipů a triků, které upravují můj postoj k jídlu a všem těm ostatním záležitostem kolem mojí váhy... A světe div se, ono to funguje...

1. Co dělám jednou týdně, jako bych vůbec nedělala

Prakticky: opravdu se už pět let snažím, a jednou týdně jdu na hodinovou vycházku, a váhový úbytek pořád nikde??? Asi to bude tím, že za těch pět let tělo vůbec nepostřehlo, že se mu snažím něco naznačit.

Pokud chci zaznamenat nějaký efekt, aktivita musí být pravidelná, nejlépe každý den alespoň půl hodiny aktivní chůze = taková, u které se zadýchám, plus třikrát týdně nějaké to aktivní cvičeníčko, při kterém se zpotím.

Skvělý na tom je - že to platí i na druhou stranu... Neodolám, a na místě spolknu celou tabulku čokolády? Fajn, tak se pochválím, a další týden se budu tvářit, že energetické bomby nikdy nespatřily světlo světa.

Jednoduše - bombičky ano, žrací narozeninové párty ano, ale pak na nějaký čas stopka. Není to tak těžký.

2. Úměrně k jídlu musím zvolit množství sportovní aktivity

Nejsem a nikdy nebudu anorektička, co si za den naservíruje čtyři kuličky hroznu a jeden plátek sýra na grahamový knäckebrot?

Nevadí, tak prostě sním o 1000 kalorií více, než průměrná žena.

Musí mi být ale jasný, že to někde musím zpátky vyběhat, což znamená přidat více činností, které spalují kalorie ( nemusí to být nutně jen fitko a velké tělocvičny upocených těl. Existuje spousta zábavných "spalovačů energie". ) Optimálně si navolím tolik činností, aby byl pokryt můj denní příjem.

3. Když už si něco "hrozně tučnýho" dám, tak si to NEVYČÍTÁM!!! NIKDY!!!

Naopak, naprosto labužnicky si to vychutnám! Následně na to pak zvolím aktivitu navíc, která tyto kalorie spálí. ( Nejlépe do 24 hod po prohřešku. )

a) pokud si to budu vyčítat, dostanu se do začarovaného kruhu, kdy se začnu cítit malomyslně a depresivně, což mě pravděpodobně povede k dalšímu prohřešku a další lítosti, atd...

b) pokud si navyknu odměňovat své prohřešky fyzickou aktivitou, posílím své sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, a hlavně získám přesvědčení, že jsem to JÁ, kdo má situaci pevně pod kontrolou...

c) není důvod se trýznit absolutním odříkáním si všeho, jsme lidé, ne stroje, a život si chceme vychutnat, ne protrpět!

A tím jsem ucelila takový základ, jak na váhu, bez zbytečných komplikací.

Jednou týdně - žádný efekt na žádnou stranu. Více jídla - více pohybu. Když ujedu - žádný výčitky, jdu a spálím to.

Jednoduché jako facka, účinné a motivující...

Někdy příště uvedu pár dalších tipů, jak na některé vlezlé zlozvyky... Ale to už je vyšší level, já se zatím snažím dodržovat tato pravidla :-)