Tato povídka mě dostala jednoho krásného odpoledne roku 2005. Kdykoli jsem se ji snažila někomu přečíst, skolil mě neuvěřitelný záchvat smíchu, a tak jsem se rozhodla, že ji předám raději v písemné podobě...
Abyste se i vy mohli od srdce zasmát...
R. Fulghum:
Moje rybářské zkušenosti se omezují na chytání v chovné nádrži. Po texasku. Na rančích bývá rybník, který je hlavně určen k plavení dobytka, ale taky jsou tam vysazené ryby. A když si chcete dát opečenou rybu, tak do toho rybníka hodíte zapálenou tyčinku dynamitu. Prásk!! A uvařit se dá všechno, co vyplave. A když moc ryb nechcete, tak do vody strčíte dráty od takového toho starého telefonu na kličku a točíte, dokud jednu nebo dvě ryby nepopravíte elektrickým proudem. To je vůbec nejúčinnější rybaření - je to rychlé, laciné, zapotřebí je minimum výzbroje, námahy a obtíží...
...s kompletní tábornickou výbavou jsme my čtyři napochodovali do hor a k jezeru, "kam se ty ryby vůbec nemůžou vejít", postavili jsme stany, pohovořili o tom, kolik bychom klidně spořádali ryb, a šli spát.
Za rozbřesku jsme se vydali ke klidné hladině. Zatímco tři pořádní rybáři několikrát nahodili a nechytili nic kromě vodních rostlin, mě se konečně podařilo rozmotat zašmodrchaný vlasec, zdráhavě jsem o háček rozmáčkl nespolupracujícího červa a neladně jsem vlasec s návnadou mrskl do vody.
JEJDA! Škubnutí! Navíjím - a na konci jsem našel velmi malou rybku. Jak malou? Tak malou, že jsem ještě v životě neviděl, že by někdo takhle mrňavou rybu chytil. "Co s ní mám udělat?" "Vyndej jí háček z pusy a hoď ji zpátky."
Nikdo mě nepřipravil na vyndávání háčku z pusinky toho po dechu lapajícího rybího miminka. Něco tak příšerného provádět živé bytosti. Jednou mi to úplně stačilo. Říkám si, že když to tam hodím bez návnady, nic nechytím a nebudu muset zase provádět tu příšernost s vyndáváním háčku. Zachovám si tvář. Budu jen tak dělat, že chytám ryby.
Druhé nahození. JEJDA! Zase to škublo!
Navíjím. Netopýr! Ano, ne-to-pýr! Malinký netopýrek chycený za křídlo. Nějak jsem ho musel chytit ve vzduchu, a pak jsem ho utopil, když jsem ho táhl vodou. "A jakou maj mít míru tyhle?" ptám se svých rybářských kolegů a ukazuju jim netopýra, aby to zvážili. Ta zpráva se stěhovala po břehu jezera. "Strejda Fulghum chytil netopýra." "Cože?" Všichni se kolem mě seběhli. "V životě jsme neviděli, že by někdo chytil netopýra!" Úplně lapali po dechu. A také byli naštvaní: Přece jsme nepřijeli chytat netopýry. Takové blbnutí!
Odtrhl jsem netopýra z háčku a udělal mu hrobeček. A uvědomil jsem si, že rybolov k mé karmě zrovna nepatří. Ne každý je předurčen k tomu, aby se stal rybářem.
Seděl jsem sám na tábořišti, pojídal svou pochodovou dávku sušeného ovoce a oříšků a házel jsem oříšky syslům, kteří se motali kolem našich stanů. Abych si ukrátil dlouhou chvíli, sundal jsem z vlasce háček, na konec jsem přivázal oříšek a hodil návnadu syslovi. Ten ji okamžitě spolkl.
JEJDA! Chytil jsem sysla! Honil jsem ho po tábořišti a snažil se ho přitáhnout, abych z něj oříšek a vlasec vytáhl. Všiml si mě synovec, který tu nejnovější zprávu poslal dál.
"Strejda chytá sysly! Zrovna jednoho chytil!" "Cože?" A už tu byli všichni - obklopeni oblakem prachu a nedůvěry. Já, který jsem rybářskou výpravu zneuctil svou nesmyslnou lehkovážností, jsem byl zticha. A jim, protože nic nechytili, vůbec nic, ani rybičku, také nebylo do řeči. A moc jsem tomu nepomohl, když jsem nadhodil, jestli bychom se neměli stavit v kempu se pstruhovou nádrží, kde si každý z nás může nachytat sám, a trochu tak vykompenzovat náš nezdar.
Měli jsme si přinést trochu dynamitu...
