O všem možném i nemožném...

Jednoho velice krásného dne jsem zjistila, že moje plesové šaty jsou mi extra velké, doslova z nich padám. Jednalo se o korzet a sukni. V té době jsem pracovala v salonu na odstraňování celulitidy ( kdyby vás zajímal způsob, jak zničit celulitidu, tady jsem;-) ) a chodily tam různé ženy. Velké, malé, tlusté i hubené, bohaté i chudé. Dokonce se daly třídit i na staré a mladé. Ale to už zabíhám do detailů. O co šlo?

Jedna velice korpulentní dáma ( jestli se to tak dá nazvat při váze 140 kg na 155 cm?? ) se jednoho krásného dne rozpovídala o tom, kde si nechává šít oblečení. ( Pochopte, že její velikost ťamani na skladě opravdu nemají. ) A velice přesvědčivým způsobem vykládala o své švadleně, která jí vždy cokoli na míru ušije. Vypadala opravdu spokojeně, ostatně, její šatník, který střídala při návštěvách v našem salonu, vypovídal své.

Tedy, když jsem zjistila, že kompletně potřebuji přešít korzet a zúžit sukni, měla jsem jasno. První návštěva proběhla bez komplikací ( což se v mém případě dá mluvit o nadpřirozeném štěstí ). To, že mi nezaručily, že to dobře dopadne, protože budou muset odstranit všechny kostice z korzetu, a vůbec, jak to není značka za desítky tisíc, tak nezaručují vůbec nic, to byl jen takový drobný detail.

Absolvovala jsem další dvě zkoušecí návštěvy, přičemž pokaždé vypadal výsledný efekt hůř a hůře. Rozumějte - korzet, logicky má vypasovat postavu - byl po úpravách přetvořen tak, že jsem v něm vypadala jak menší soudeček - nahoře a dole utažen a přes pas úplně volný. No to se podařilo. Když jsem švadlenu přesvědčovala, že takhle si výsledný efekt nepředstavuju a ona se snažila hájit, že jinak tato levná značka ( byl za 2000,- v roce 2004!! ) přešít nejde, matně jsem si začala vybavovat, kdo mi ji vlastně doporučil. Paní, která vypadá jako sud! Ano, už mi začaly docházet některé souvislosti.

Nakonec se vše podařilo a já si korzet odnášela domů. Po poslední zkoušce bylo vše v pořádku, chyběly jen našít ramínka - na to už se zkouška nedělala. Doma jsem si korzet prohlédla a přišlo mi na něm něco šišatého. Byly to ramínka. Hleděla jsem na ně a nevěřila vlastním očím!! Oni je přišily blbě! Když jsem je poměřila, zjistila jsem, že se sekly o rovných deset centimetrů, aneb že to ramínko našili o jeden "pás" vedle!

Zjištěný defekt jsem se jala nahlásit milé paní švadlence. Nevěřili byste tomu, ale ona mě drze odbyla, že "to" není pravda. Já se nicméně nenechala umlčet a sdělila jí, že se během chvilky vrátím zpět. Když jsem přijela, a paní si svou práci prohlédla, s neuvěřitelným údivem prohlásila: "No né, paní měla skutečně pravdu...!" Její proslov vyvolal šum v řadě dalších čtyř šiček. Tak nějak matně si umím představit, jak probíhal jejich rozhovor poté, co zavěsila můj telefonát. A asi to nebylo nic pochvalného.

Moje ponaučení? Když už si vybíráš švadlenu, dej na radu někoho, kdo má podobnou postavu jako ty...