O všem možném i nemožném...

Je to maličkost... A přesto... Život je častokrát složen právě z takových střípků, a my za ně neumíme být vděční.

Proto bych chtěla poděkovat. Za tu maličkost. Za ochranu.

Jela jsem na kole na zumbu ( stylově na poslední chvíli, takže jsem šlapala, div se z řetězu nekouřilo ) . Už se začínalo šeřit, ale to vlastně ve výsledku nemělo žádný efekt.

Projížděla jsem uličkou mezi zahradami, když tu od plotu vystartovala kočka a prolítla mi těsně před předním kolem. Stihla jsem tak akorát přibrzdit a trochu zakymácet řidítky. Minula jsem ji jenom o chlupy!

Nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby tam vběhla o půl vteřiny později. Pohled na kočku vpletenou do vidlic kola by mi asi neudělal dvakrát dobře, nehledě na to, že by to asi pěkně švihlo i se mnou a celým kolem.

A jak nepříjemné následky takové pády mívají, no, to známe z nejedněch zpráv.

Děkuju, že jsem se v nějaké takové zprávě nemusela ocitnout...