O všem možném i nemožném...

Moje večerní a ranní nevolnosti vesele pokračovaly, s tím rozdílem, že už jsem je začala ovládat... Malé porce jídla co hodinu, a nevolnost byla zažehnaná. Alespoň z větší části.

V úterý ráno jsme čekali a čekali, kdy se alespoň trochu umoudří počasí, chcalo. Později jsem se dozvěděla, že v Olomouci bylo celý týden krásně, a že nám tu "slunečnou dovolenou" ženský v práci záviděly!!!

Tak jsme si pěkně váleli šunky v posteli, vyjídali zásoby (není nad hodinovou snídani, při které se nespěchá - ve stylu Slovenska jsme pokračovali a servírovali na stůl úplně vše. Ať si kdo chce dá co chce...

Potom jsme se zase zachumlali do peřin, co chcete taky v takovým hnusu dělat!? A odpočívali. Mrkli jsme na něco v televizi (pro nás velký nezvyk, televizi z ryze praktických důvodů nevlastníme) a prospali se snad až do jedenácté hodiny. Protože počasí moc velký změny neslibovalo, natáhli jsme teplý oblečení a vyrazili na menší obhlídku okolí. Už nepršelo, jenom místy mrholilo, tak to nebylo tak strašný. V okolí byly tři zříceniny, které jsme chtěli projít. Nakonec jsme ten den vystoupali pouze na jednu, protože ostatní byly v placených částech Adršpachu a Teplic. A tam jsme se chystali až následující den.

Při návratu na penzion jsme se zastavili v místní restauraci - překvapila nás svým luxusem - na to, že to byla vesnická restaurace v zapadlé části republiky, tak se opravdu snažila. Jídelní lístek měli krátký, zato co položka, to originál. Harmonie chutí dokonalá, i na talíři to vypadalo vkusně. Opravdu gurmánský zážitek.

Abych si vylepšila reputaci, po příchodu na penzion jsem se taky narychlo postavila ke sporáku (ne, to bylo jídlo na další den, předpokládali jsme, že chuť vařit po celodenním výletu bude nulová) . Pamatuju si, že to byla (na výletní možnosti - pár zabalených konzerv) taky kvalitní večeře. Večer pak dlouhááááááá sprcha a hupky do postýlek .