O všem možném i nemožném...

Třetí den (ve středu) jsme se aktivně věnovali odpočinku z túry předcházejícího dne. Ráno jsme ještě tvrdili, že nás nic nikam nevytáhne, ale brzy nás chytily roupy, a my už vymýšleli, co bude následovat. Oprava - já brouzdala po netu a hledala, a muž spal.

Objevila jsem v okolí dva hrádky (spíše zříceniny), naplánovala trasy a mohli jsme vyrazit... No, ono už bylo hluboce po poledni, a jak jsme zjistili, na Slovensku premavají jen v brzkých hodinách. Po třetí hodině odpolední už je skoro všude zavřeno, v takových jeskyních i dříve.

Dorazili jsme k prvnímu hrádku - inu půl hodiny po poslední prohlídce.. Nevadí, obhlídli jsme to aspoň zvenku ( my jsme takoví nenároční a spokojíme se i s málem, když není jiná varianta   

Pak jsme se vyškrábali na tamnější rozhlednu v okolí, pěkný pohled, ale to už se kompletně zatáhlo a pak znenadání začalo pršet... Déšť to byl vydatný, tudíž jsme zavrhli nápad jet na druhou zříceninu, která byla - dle usedlíku - asi hodinu cesty lesem, za mokra značně nepřístupným terénem. Díky, to jsem si užila včera!

Vrátili jsme se na hotel a užívali si opět welness služeb a vůbec prožili ničím nerušený příjemný večer.

Ráno (čtvrtek) jsme dle počasí usoudili, že je nejlepší čas navštívit největší aquapark v zemi, vyrazili jsme směr Tatralandia... (musím přiznat, že jsem obrovský sobec, jelikož já se na dovolené nejvíc ze všeho těšila na vysokohorskou túru a manžel na aquapark. Když jsme pomyslně "losovali", co budeme absolvovat dřív, byly pro mě hory naprostým favoritem. A) Nutno využít pěkného počasí - kdyby šlo počasí po zbytek dovolené do háje, aquapark je termální a z větší části krytý, hory ne. B) Kdyby se stal nějaký úraz v aquaparku, na hory už se nepodíváme. (To, že by se mohl stát úraz naopak v horách, to jsem ani z půl procenta nepřipouštěla) C) Přece jen takovej aquapark vysaje z člověka dvakrát tolik sil než hory, navíc v aquaparku mohu relaxovat, kdežto na horách šlo jasně o extrémní vytížení... Takže z toho je snad každýmu jasný, že jsme museli činnosti absolvovat ve sledu: nejdřív "práce", potom "zábava" ... )

Tak tedy: Tatralandia. Překvapila nás dojmem poměrně malého prostranství. Když jsme vstupovali dovnitř, pečlivě jsem obhlížela různé atrakce a hodnotila, na co mám, a na co mě teda rozhodně nikdo a nic nedostane!

Přímo naproti vstupu se na nás tlemila naprosto šílená skluzavka. Byla určena pro dvojice a sjezd v nafukovacím dvojkruhu. Vypadala asi jako U-rampa pro skateboardisty, ale narozdíl od té skate-rampy, tahle měla doslova a do písmene tvar U. Vylezli jste po schodech, nasoukali jste se po odrazové ploše ke kraji "propasti", a pak se odšoupli téměř volným pádem dolů. Než jste postřehli, že jste dole, už jste byli nahoře, na druhé straně rampy!! Šílený!!! Zvedal se mi žaludek, jen co jsem si představila, že bych se tam ocitla! Pro větší zajímavost jste po cestě dolů měli i RADAR!!! který měřil vaši rychlost sešupu! Průměr byl 40 - 42 km/hod!!! Takový slušný sebevražedný tempo, nemyslíte??? Takže to bylo jasný. První atrakce, která skončila na tzv. "blacklistu" . Ani kdyby mi za to zaplatili!

Začali jsme velmi opatrně pěkně v teplé vodě odpočinkem na whirpool lehátkách. Poté jsme přešli na ty nejmírnější tobogány, na kterých jsme se pomalu museli odstrkovat rukama, abychom se nezastavili. (Ne, že bych byla takovej srab, ale cca 14 dní zpátky, jsem si na jedný prudký skluzavce přihodila úraz hlavy se ztrátou paměti, tak jsem neměla chuť to opakovat...)

Postupně jsem přicházela na chuť strmějším, rychlejším a odvážnějším tobogánům... Tam, kde jsem ze začátku nevěřícně kroutila hlavou, tam jsem už do dvou hodin vesele sjížděla. Ale přesto jsem měla ještě 3 "zakázané" sešupy. První byl ve tvaru příkré dvouvlny, ten se sjížděl na podložce, hlavou napřed po břiše. Druhý byla již zmiňovaná U-rampa, a třetí byl tzv. trychtýř (s ním mám taky ne úplně dobré zkušenosti, a to pro změnu z Liberce. "Doletová" plocha do těla trychtýře je tam špatně useknutá tak, že se velice snadno praštíte do hlavy... Trychtýř v Tatralandii se sjížděl na nafukovacích kruzích, takže jsem se velice rychle nechala přesvědčit, že tam půjdu :-)

Musím říct, že po těch ujetých zatočených kilometrech a tisících točících se schodech už jsem měla hlavu dokonale zamotanou... Na trychtýř jsme "nasedli" časně odpoledne, a okamžitě se stal mým miláčkem! Nadšení neznalo mezí! Na té duši opravdu dokonalý zážitek!! Až na tu čekací frontu. Tento trychtýř je navíc vylepšen tak, že poté, co se dotočíte v těle trychtýře, "vcucne" vás to do cílové "rovinky", respektive do dalšího prudkého sešupu dolů. Vtipný na tom je, že nevíte, jestli tam půjdete čelem, nebo obráceně. Protože jsem v tom kruhu seděla vzadu, pištěla jsem na Jirku, že to musí každopádně otočit tak, abychom jeli popředu! Poprvé se to naštěstí podařilo, a pak už jsem ztratila svůj prvotní strach, takže když nás to potřetí vzalo obráceně, jenom jsem se smála. Bylo to SUPER! Na tomhle bych mohla jezdit den v kuse!!

Čekala nás poslední zkouška odvahy. U-rampa! Po všem, co už jsme ten den projezdili, a po dlouhém, pečlivém zkoumání techniky a bezpečnosti jízdy, jsem nabyla dojmu, že to určitě zvládnem, a že se na tom nemůžeme zabít .  Vzali jsme si kruh, a už jsme to točili po schodech nahoru. Srdce mi bušilo až v uších, fakt jsem měla strach! Nahoře jsme opatrně nasedli, co nejvíc se vmáčkli do otvorů pro pozadí a já křečovitě chytla madla na okrajích. Odstrkali jsme se až k přepadu a...

Už jsme letěli!

Než jsem stačila vyloudit nějaký zvuk, byli jsme na opačném vrchu a letěli dolů z druhé strany. To už jsem se stihla nadechnout a vyhrknout ze sebe něco ve smyslu: Ty kráávo!

Adrenalin jako prase:-)) Šli jsme tam podruhé, a to jsem měla strach dvakrát takový, protože už jsem věděla, do čeho jdu Ale sjeli jsme to v pohodě i podruhý.Chvíli jsme stáli dole a pozorovali, jak jezdí ostatní. Nakonec jsem dostala odvahu sjet to ještě jednou, tak jsme šli, naposled. Přece jen si toho života aspoň trochu vážíme, takže třikrát a dost:-)

Pak jsme ještě sjížděli trychtýř, přelézali po laně "opičí dráhu" z nafouknutých kruhů a nahřívali se ve whirpoolu, ale to už bylo kolem sedmé hodiny, takže jsme se zapakovali a jeli na hotel.

V osm jsem se vyvalila na masérské lehátko a dopřála si luxusní shiatsu masáž doplněnou lávovými kameny, poté jsme se odebrali do whirpoolu (jako bychom té vody neměli až po krk! ) A pak už hup do postýlky:-)

Teda do postýlky ještě ne, ještě jsem stihla trhnout nehorázní trapas, ale o tom až v dalším článku:-)