Spokojená...
A je to na mně i vidět!
Když jsem 27. ráno stoupla na váhu, div, že digitální čísílka nevyskakovaly z displeje. Ve zkratce - ještě že můj chlap přibral konstantně se mnou, jinak už bych byla na jeho váze!!!
Každopádně - dostala jsem se na symbolickou hranici, u které jsem si před lety rvala vlasy z hlavy a zvažovala, zda nenavštívit na nějaký ten týden hladomornu... Tentokrát mě dokonce nevykolejilo ani to, že mi v průběhu dvou dní dva lidi blahopřáli k "radostnému očekávání" - jaké bylo jejich zklamání, když jsem jim řekla, že bříško sice roste, ale jenom z jídla:-) - mávla jsem nad tím rukou, a krom toho, že jsem se vrátila zpět ze svátečních žranic do běžných stravovacích kolejí, už jsem další opatření nenastolila. Večeře v osm hodin naprosto standartně:-)
Čekám opět na ten Novej rok, kdy člověk získá nějakou tu motivaci, a pak...
Uvidíme...
Mám jednu velkou motivaci, díky které předpokládám, že bych 31. března měla vypadat "dobře" ... Tak se budu snažit:-)
