O všem možném i nemožném...

Lidé se z určitého hlediska dělí na 3 skupiny (a jednu podskupinu) :

1. hodní (nebo - chcete-li: blbí )

2. chytří ( někteří by je označili za zlé, ale tak strašný to s nimi není )

3. svině ( ti už si příznivější označení nezasluhují a slovo "zlý" je pro ně chabé označení )

Abych rozlišila svině typické od sviní atypických, speciální kategorií jsou pak 4. ultra-svině... Těch za život moc nepotkáte. Možná by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A protože jedno setkání s ultra-sviní vám zaručí, že už o druhou zájem mít nebudete, dáte si jóóó pozor, abyste na ni nenatrefili...

1. HODNÍ

To jsou tací, kteří byli s největší pravděpodobností vychováváni ve slušné a nekonfliktní jedince. Vyrůstali v relativně správné, milující rodině, a všechno by bylo jako v ráji, nebýt toho, že je za dveřmi jejich skvělé rodiny čeká hrůzný chřtán světa zmetků a haj.zlů, co se těší na každého takového odchovance.

Tito jedinci jsou opravdu v pohodě, dokud nepřekročí práh svého láskyplného domova a nedostanou pořádně "po čuni" ... Pak reagují dle jisté vnitřní intuice... Buď začnou prohlubovat svůj vnitřní program "BÝT HODNÝ", a víceméně si kolem krku utahují vlastní smyčku, anebo se hluboko uvnitř ozve nějaký hlas, který toto absolvovat nechce, a začnou takzvaně "vystrkovat růžky". A světe div se! Ono se nic nestalo, nic se nezhroutilo a život jde dál! Hodní pokročili na "vývojové etapě" a všichni jedou spokojeně dál.

2. CHYTŘÍ

Takže, jak jsem výše uvedla, již zde máme velkou skupinu, která se přeformovala z hodných. Typičtí chytří ( ti, co to mají "od přírody" ) jsou tací, co se odmala museli prát se životem. Pravděpodobně mají z dětství odneseno dost šrámů, před kterými si museli vytvářet svou vlastní obranu... Anebo jim to bylo tak nějak automaticky naděleno již při narození.

Přijde jim tedy naprosto přirozené "prát se" a hájit si své... Umí si dupnout a umí si prosadit své názory.. Neberou velké ohledy a nemají z toho výčitky svědomí.. Tak to prostě je a oni se nad tím nepozastavují... Velká většina z nich se dá sloučit pod jednu hlavičku s egoisty.. Prostě: vidím sebe, dělám si, co je mi příjemné a přínosné, a na okolí kašlu...

Ti transformovaní postupem času prostupují do světa "chytrých", učí se jejich praktiky a zjišťují, že jdou některé věci i jinak, než byli odmala učení...

Tito lidé se sice mohou jevit v některých situacích jako "zlí", ale ve skutečnosti to jsou uvnitř srdce dobráci, co se jen "chrání" před okolním světem a nechtějí si nechat zbytečně ubližovat... Pokud k nim budete vlídní a upřímní, určitě s vámi nezametou...

3. SVINĚ

Přešli jsme do kategorie, která je již závážnějšího charakteru. Svině si je totiž moc dobře vědoma svého jednání... Cíleně tipuje, zaciluje, a pak zkouší, co na koho funguje...

Svině má - dá se říct - zlou povahu. Hledá, kde by mohla uškodit, vyhledává příležitosti pro to, aby mohla poškozovat, ponižovat, případně na úkor ostatních šplhat vzhůru... Sebe a své zájmy vidí jako nejpřednější a nic moc ji nezajímá, co si o ní kdo myslí, nebo jaký dopad má její jednání na okolí, ve kterém se pohybuje. Na rozdíl od ultra-sviní se s touto ale dá - jakžtakž - vyjít... Když jí stanovíte meze, nedáte se zamáčknout a nenecháte sebou vytírat, svině sama časem rozpozná, že jí u vás pšenka nepokvete, a najde si jiný cíl... Chce to odvahu, otevřenost, upřímnost a taky trochu skromnosti... U některých sviní nemáte šanci pochodit, považujete - li se s nimi ( v jejích očích ) za rovnoprávné. Pokud necháte svini, aby si myslela, že má navrch, a jednáte s ní mírně podřazeně, ale přesto rozhodně a bez strachu, budete jejích útoků ušetřeni.

4. ULTRASVINĚ

Kategorií zcela odlišnou jsou pak ultra-svině... Něco, nad čím vám zůstává rozum stát... Nedá se to dost dobře popsat obyčejnými slovy, a nemám - li být sprostá, ani je vlastně nemůžu nadefinovat... To jsou lidé, kteří se vám nesmazatelně vryjí pod kůži. Povahy, které pravděpodobně nikdy nepochopíte, pokud nebudete patřit mezi jednu z nich...

Jsou to lidé (?), kteří cíleně tipují a hledají slabší kusy, tak jako supi mršiny, aby si na nich mohli smlsnout a rozcupovat je... Dělá jim neskutečně dobře, když mohou ničit psychiku jedince a šlapat po jeho životě. Svou "práci" odvádějí TAK dokonale, až máte chvílemi pocit, že za to jsou snad placeni!!!

Pravděpodobně jedinou šancí, jak se v životě vyhnout střetu s ultra-sviní, je vůbec se s ní nezaplétat, a zjistím-li o někom tento fakt, zdrhááát na míle daleko, dokud vás pevně nesevře kolem krku... Pak bude pozdě... Jedna varianta, jak ultra-svině pracuje, je omotat si vás kolem prstu... Udělat si z vás nej kamaráda ( partnera, kolegu ), a až vás má dokonale na háku, pak vám teprv ukáže, čeho je schopná... Druhá varianta je, že je to váš nadřízený... V tomto případě motání kolem prstu odpadá, jednou je to váš šéf, může si s vámi dělat, co se mu zlíbí. Pokud vy neodejdete... Taková svině vám ale bude dělat peklo ještě roky poté, co zdrhnete... Žádnou kořist si totiž nenechá jen tak proklouznout mezi prsty... Třetí varianta ( pravděpodobně nejhorší ) : je to někdo z vašeho blízkého příbuzenstva... Tam nejspíš nepomůže jiné řešení, než odstřihnout všechny vazby - příbuzný-nepříbuzný....

Co vede ultra -svině k takovému jednání? To by mě samotnou dost zajímalo...

Já jsem za svůj kratičký život stihla absolvovat pár let se dvěmi ultra-sviněmi... Otestovala první dvě ze zmíněných variant... Řeknu vám, že jedna byla větší lahoda než druhá... Opravdu to setkání stálo za to... Celkem mi tyto dvě ultra-svině sebrali 4 roky života... A další dva, kdy jsem se dávala dohromady po psychické stránce... Ostatně i tento blog byl psán rok a půl "pod vlivem" jedné z těchto osob... A bylo to znát... Mám to jako malé memento toho, co již nikdy nehodlám prožít...

Setkání s ultra-sviní tak trochu obrátí váš život naruby. Mimo jiné - budete mít příležitost podívat se na zoubek sami sobě. Dost možná si sáhnete nejedenkrát na dno svých sil, především psychických. A nejedna ultra-svině vás bude chtít odrovnat dokonce i fyzicky... Přes všechna naprosto nesporná negativa, které ze vztahu vy vs.ultra-svině vyplývají, vám mohu s radostí říct, že se to DÁ přežít! A nejen to!!! Pokud život s ultra-sviní přežijete, garantuje vám to ( po delší době, až se oklepete a opět volně nadechnete ) širokospektré životní zkušenosti, nesmírný posun ve vaší mentalitě ( pravděpodobně pozitivním směrem ) a také obrovský životní nadhled, kde jsem přesvědčena, že neexistuje odbornější školy než život s ultra-sviní.

Jak se říká: všechno zlé JE k něčemu dobré... Záleží na tom, jestli se chcete jen litovat, anebo skočíte po nabídnuté "příležitosti" a vytěžíte z mínusu maximum plusu... Já jsem udělala to druhé. A jsem za to nesmírně vděčná!

PS: O tom, jak jsem zlá, budu psát v pokračování...