O všem možném i nemožném...

Objednala jsem se s kamarádkou na zkušební lekci cvičení - pro změnu zas něco nového - a to Alpinning walk. Jelikož jsem věděla, kde ono fitko sídlí, tak jsem se jenom orientačně mrkla na mapu, abych to své přesvědčení potvrdila. Vše souhlasilo, a tak jsme vyrazily na cestu. Jak jinak, než cca o pět minut později, než bylo původně v plánu.

Dorazily jsme na místo, kde se s poměrně fešnou obsluhou baru odehrála následující komunikace:

- Dobrý večer, my jsme objednané na tu lekci eeeee... Jak tam chodíte na tom pásu, nooo... ( Opravdu jsem si nemohla vzpomenout ani na orientační název. )

- Nevím, co máte na mysli?

- No, jak tam chodíte na takovým tom mechanickým pásu. Jsme se objednávaly na zkušební lekci!

- My tady ale žádné pásy nemáme. Nemáte na mysli spinning?

- Ne, mám na mysli chůzi na mechanických pásech. Jo - alpinning walk se to jmenuje! Objednávaly jsme se přes internet.

- My ale objednávky přes internet nevedeme!?   

( V té chvíli mě dožral, začínala jsem mít dojem, že mě tahá za nos, a že nám nechce umožnit absolvovat naši poctivě objednanou lekci!! )

Ptám se ho ( výhružkou podbarveným hlasem ): Je tohle Fitness Tribuna, ne?

- Ano, je.

- Tak u vás jsem si na internetu rezervovala lekci Alpinning walkingu!

- A nemohla jste se splíst a objednat si to v jiném fitku? ( Vyjmenoval mi dvě další fitka. ) My tady ty pásy opravdu nemáme.

( Začínala jsem být mírně hysterická, nehledě na to, že ručičky na hodinách se nemilosrdně blížily k celé. )

- No, to určitě ne! NEJSEM PŘECE BLBÁ, NE??? Co je tohle za ulici?

Řekl mi ulici, která mi ani trochu nebyla povědomá, "naše" fitko se mělo nacházet někde jinde.

- To není možný! Jste přece Fitness Tribuna??

- No, to jsme, ale pásy tady opravdu nemáme. ( cukání v koutcích )

( Debata na toto téma v různých obměnách ještě solidní dobu pokračovala. )

- No jo, ale kde to teda může být???? ( Chvilku jsem horečně přemýšlela, jak se dopídit ke správné adrese. ) Máte tady přístup k internetu? Mohla bych se mrknout na mail?

Souhlasil. Najela jsem na mail s objednávkou, abych zjistila, že naše hodina chůze po páse je... ehm... v Help Fitness o 200 metrů vedle...

Bylo mi tisíckrát trapněji, než s tím klukem v tom výtahu na dovolené!!!!!

Slušně jsem se omluvila a otočila jsem se, abych udělala těch deset kroků ke vstupní šatně. Zatím nejdelších deset kroků v mém životě. V zádech jsem cítila upřený vytlemený pohled ( přestože z konverzace tak nějak vyplynulo, že pro mě má chlapec pochopení ) . Nohy jsem měla fakt zarostlý do země a dělalo mi problém je odlepit. Odešla jsem tak nějak jako robot. Jakmile se za námi zavřely dveře, padla jsem na lavičku a třískala hlavou do kolen.

Je tohle vůbec možný??? :-))