O všem možném i nemožném...

Včera jsem sama vyřizovala spoustu různých maličkostí všude možně po městě i mimo něj, tak jsem měla zapůjčeno auto k rychlejšímu přesunu z místa na místo. Když jsem pak zaparkovala před klasickým obchodním centrem, ještě jsem rychlým ohlednutím zkontrolovala, kde to vlastně stojím, abych pak zbytečně neobíhala kilometry čtvereční parkovací plochy:-)

Jenže jsem to neměla vychytaný úplně. Při cestě zpátky jsem se trochu zamyslela a jen automaticky jsem to namířila někam směrem k autu, ale přijdu, a ono nikde. Tak si stoupnu na špičky a obhlížím dvě vedlejší řady - VŽDYŤ JSEM PARKOVALA V TĚCHTO MÍSTECH! Nikde žádná známá barva, tak jdu prohlídnout ty dvě řady osobně, ale ono tam fakt nic známýho nestojí!

Tuhle záhadu mi odmítl mozek pobrat, tak jsem znovu došla na výchozí bod hledacího programu -rozhlížím se- a mimo jiné se taky zamyslela, čím jsem to vlastně přijela. V tu chvíli mi docvaklo, že jsem přijela ne modrým, ale stříbrným autem a jediným pohledem zjistila, že stojím PŘÍMO PŘED NÍM  a celou dobu kroužím jako sup kolem něj! Naprosto nenápadně jsem pak vytáhla klíčky z kabelky, otevřela, vlezla dovnitř a slavnostně odjela. Vzdáleně mi to připomíná ty hodinové parkovací manévry, co jsou k shlédnutí na internetu. Možná mě taky někdo pozoroval a pak s ovacemi zatleskal

Tak to prostě je, když se vozíte střídavě dvěma auty, z nichž ani jedno není vaše, a pak si jednou za čas jedno vypůjčíte a nikde si neuděláte poznámku, které to bylo..